Motivovat zaměstnance k BOZP není snadné. Někdy to vypadá, že děláme všechno proto, abychom zaměstnance demotivovali.
Jako bezpečáci můžete zaměstnance účinně motivovat zejména ve 3 případech. Školení, kontroly a po pracovních úrazech. Pojďme se podívat na tyto skvělé příležitosti pro motivaci zaměstnanců.
Ať už vstupní nebo periodické, je to velká příležitost mluvit se zaměstnanci. Naslouchat jim. Neuvěřitelná příležitost vytvořit bezpečné prostředí a zjistit, co zaměstnance trápí. Jedná se o ideální situaci. Několik zaměstnanců a jen jeden bezpečák. Možná díky tomu budou mít více odvahy otevřeně mluvit. Třeba někdo začne a ostatní se přidají.
Ale naštěstí všichni víme, že celou tu hodinu nebo hodinu a půl můžeme číst texty z PowerPointu a “přednášet” o věcech, které nikoho nezajímají. Možná by ty “věci” mohly být zajímavé pro nové zaměstnance. Ale pokud už nějaké školení BOZP viděli, tak se vsaďte, že ta vaše moudra už dávno slyšeli. Několikrát. A čeká je to znova a znova.
Ono totiž v oblasti BOZP není moc o čem mluvit. Stále stejné fráze. Stále stejná pravidla. Museli byste mít štěstí a pracovat v těžkém průmyslu, abyste mohli říkat něco opravdu zajímavého. A i tam to časem zevšední.
Jak tedy udělat školení BOZP aspoň trochu zajímavé? Je to těžké a náročné. Chce to hodně přípravy a tréninku. Jednou se mi školení BOZP opravdu povedlo. Stálo mě to 15 hodin přípravy prezentace, kde byla jedna věta na stránce. Stálo mě to několik hodin v provozu a rozhovorů se zaměstnanci. Abych věděl, co je zajímá. O čem má smysl mluvit. A stálo mě to několik hodin trénování, co přesně na školení řeknu. A na základě reakcí zaměstnanců, jsem svou prezentaci několikrát měnil. Ne vše funguje napoprvé tak, jak si člověk představuje.
A jak jsem poznal, že se to povedlo? To poznáte hned. Tohle školení BOZP totiž probíhalo v bloku dalších školení. Environment, kvalita, IT a další. Mé školení bylo velice dynamické a střídaly se salvy smíchu s hrobovým tichem a vzrušeným dialogem mezi mnou a zaměstnanci. Dokonce za mnou chodili školitelé ostatních témat a chtěli se na školení přijít podívat. Pro inspiraci. Na jejich školeních totiž zaměstnanci buď usínali nebo se mezi sebou bavili - vyrušovali.
Moje školení BOZP se povedlo. Ale nebylo to zadarmo. Možná si říkáte, že Kamil je prostě talent, ale není to pravda. Když Kamil školí bez přípravy, je to stejně hrozné, jako když školí kdokoli jiný. Možná ještě horší. Rozdíl mezi běžným/špatným a skvělým školením je množství času, které věnujete přípravě. Bezpečáci nikdy nemají na nic čas. Na školení se nepřipravují a podle toho to vypadá. Nebo jste už viděli někoho, kdo by odcházel ze školení BOZP nadšený? Asi těžko.
Další skvělá příležitost mluvit se zaměstnanci. Na pracovišti. S lidmi, kteří to pracoviště znají nejlépe ze všech. To je nepochybně skvělá příležitost se dozvědět ty nejdůležitější informace. Stačí se zeptat.
Ale naštěstí všichni víme, jak tuto příležitost bezpečně pohřbít. Místo rozhovoru hledáme chyby, poučujeme a strašíme. Vlastně mluvíme jen my - asi se rádi posloucháme. Ti nejlepší z nás se pro jistotu zeptají:
“Víte, co děláte špatně?”
Tímto chováním, které většina z nás považuje za jediné správné, všechny kolem sebe demotivujeme. Nejsme totiž učitelé, kteří přišli pokárat žáky. Naše funkce je přeci odhalit ty největší bezpečnostní problémy na pracovišti. A i když jste ti nejlepší bezpečáci na světě, ty opravdové problém na kontroly BOZP nenajdete - tedy budete si myslet, že jste je našli, ale nebude to pravdu. Kupodivu to většině z nás takhle stačí (bojím se napsat vyhovuje).
Jak kontrolou na pracovišti něčeho dosáhnout? Není to až tak složité, ale bude to chtít zase moře času. První důležitá věc je chodit na kontroly sám. Zejména pokud jste “šajba” manažer, kterého se všichni bojí, tak když půjdete s druhým takovým manažerem, tak se nikdy nic nedozvíte (ale když se budete dostatečně hecovat, určitě najdete plno ptákovin). Lidé se Vás budou bát a taková kontrola je většinou zcela zbytečná.
Druhá důležitá věc je chodit na kontroly. Nemusí to být extra často - i to je plus, ale musí to být na delší čas. Nemusíte nic hledat. Někam si stoupněte a jen se koukejte (stoupněte si někam, kde se něco děje a kde nepřekážíte a nic se vám nestane - jste přeci bezpečáci). Za chvilku se zkuste s někým pobavit - třeba uvidíte nějakou zajímavou činnost a budete chtít vědět více. A pak vytáhněte mojí oblíbenou otázku:
“Které pravidlo BOZP je pro Vás nejtěžší dodržovat?”
Dále stačí jen mlčet a poslouchat. Občas pokývat hlavou a hlavně nic nekritizovat. Budete svědkem velkého odhalení něčeho, co všichni vědí, ale nikdo o tom nemluví. To by vás mělo zajímat.
Hlavně se prosím vyhněte klasickým otázkám typu, kde je nejbližší hasicí přístroj, únikový východ nebo kdy se stal poslední pracovní úraz. To jsou problémové otázky, které vás staví do pozice učitele a zaměstnance do pozice žáka. Ptáte se na něco, na co znáte odpověď a snažíte se zaměstnance nachytat - to nemá nikdo rád. Každý to hned pozná.
A teď to nejdůležitější. Po úraze se motivuje nejlépe. Všichni jsou z úrazu ještě takoví trochu v pozoru. Opravdu se něco stalo. Asi to souviselo s bezpečností práce a možná vás teď konečně bude někdo poslouchat. Ted přišla vaše chvíle.
Ale naštěstí všichni víme, že po úraze je potřeba někoho obvinit, ideálně zraněného. Pak všechny proškolit. A nakonec vymyslet nový, lepší pracovní postup - připadně k tomu ještě vymyslet nějaký zlepšovák, díky kterému to přestane dávat smysl úplně.
Mějte na mysli, že nikdo si úmyslně nezpůsobí pracovní úraz. Ani když úmyslně poruší pravidla. S tím má hodně lidí problém. Když někdo poruší pravidla, zkuste popřemýšlet, proč to udělal. A můžete se na to klidně zeptat. Třeba zraněného. Sami na to asi nepřijdete.
Zkuste zaměstnance pochopit. Poslechnout si jeho verzi. Není potřeba jej obhajovat. Už jen to, že vyslechnete jeho důvody a nebudete je kritizovat bude velká změna. A pak se zkuste zamyslet a možná zjistíte, že podobné problémy možná mají i ostatní zaměstnanci - akorát se jim úraz ještě nestal. A máte šanci s tím něco udělat.
Co se týče opatření: měli by je vymýšlet sami zaměstnanci. Vedení nebo bezpečák většinou vymyslí nějakou ptákovinu, která bude dobře vypadat, ale nebude moc fungovat. Dávám přednost funkčním věcem před těmi nablýskanými a nepraktickými.
Neztrácejte po úrazech čas opětovným školením všech zaměstnanců. Ve většině případů pravidla všichni znají - akorát je z nějakého důvodu nedodržovali. Vzpomeňte si jak řídíte. Víte, že v obci se jezdí jen 50, ale ve skutečnosti většina řidičů jezdí trochu víc - někteří o hodně víc.
Netrestejte po úrazech. Zraněný se potrestal sám - je zraněný. Není potřeba více trestat. Když budete zaměstnance trestat, nebudou Vám věřit. Ztratíte je navždy. Nikdy už se s Vámi nebudou upřímně bavit. Protože ví, jak se chováte, když se stane problém. Proto Vám o žádném dalším problému neřeknou.
Problém s pozorností skoro nikdo neřeší. Tedy řešili ho na Harvardu a zjistili, že pokud dáte člověku úkol, tak se soustředí pouze na ten jeden úkol a nevidí nic jiného. Pozornost je extrémně omezená. Vidíte jen omezenou část světa a nic jiného prakticky nevidíme. Můžete sledovat celek nebo jeden detail. Pokud sledujete jeden detail, všechny ostatní detaily Vám unikají, včetně celku. Ale pokud sledujete celek, nevidíte žádný detail. Stoupněte si před stovku lidí a zkuste se každému z nich podívat do tváře. Buď vidíte dav, nebo jednu ze sta tváří. Všechno ostatní Vám uniká.
Studie z Harvardu. Co více si člověk může přát. Pokud si chcete vyzkoušet, součástí studie bylo toto video. Cílem je spočítat přihrávky basketbalovým balónem.
chci to vidět ->
Pro ty, kterým první video nestačilo, natočili i druhé video. Tady máte taky počítat přihrávky. Kdo si myslí, že to podruhé spočítá lépe, bude nešťastný.
chci to vidět ->
