Článek o bezpečném výšlapu

Červen 2024

Bezpečný výšlap #1

Kamil Procházka

Když nás poprvé napadlo uspořádat výšlap pro bezpečáky, moc jsme tomu nevěřili. Měli jsme strach, že nikdo nepřijde. A pak jsme měli strach, že se nesejde super parta. Naštěstí se nic z toho nevyplnilo. Ani trochu.

Cíl byl jasný. Ujít více než 10 km a přespat v lese. A tyto cíle jsme samosebou hravě překonali. Ušli jsme totiž 20 km a opravdu jsme v tom lese spali.

Plán byl jasný. Sejdeme se v cíli. Nechat tam pár aut s batohy. Ostatními vozidly se přemístit na start. To nám dovolilo jít nalehko. Bez batohů. Na startu jsme se ráno všichni sešli. Přesně. Rozpočítali jsme auta, schovali jsme batohy a jelo se na start.

Plni sil jsme svižným tempem vyrazili do úvodního kopce, abychom nabrané tempo rychle ztratili. Ale to nás nevyvedlo z míry. Podle místního průvodce neměla být po cestě žádná občerstvovací stanice, ale my zkušení turisté jsme jednu ihned našli. A použili.

Lehce občerstveni pokračujeme dále. Vcházíme do lesa a začínáme objevovat krásy Žďárských vrchů. Skály na každém kroku. Výhledy do krajiny. Vyschlé studánky.

Chůze ve skupině má své kouzlo. Společná chůze podporuje družný rozhovor a z party zcela cizích lidí se stali kamarádi. Možná tomu pomohla i sdílená únava. Společné dobrodružství.

Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Došli jsme do cíle. Po večeři přišel čas najít místo na přespání. Během pár minut jsme nainstalovali hamaky. Vít si mezitím připravoval spaní na tvrdé, chladné zemi. Ostatní se ještě družné bavili, ale mě přemohla únava a brzy jsem usnul.

Okolo půlnoci mě vzbudil šelest. Pak jsem slyšel tlumené: „Huš, Huš“, a rozsvítilo se světlo. Do rána už byl klid. Od té doby Vít tvrdí, že to určitě muselo být divoké prase a že nás zachránil před jistou smrtí. Ráno jsme se tomu všichni od srdce zasmáli.

Co asi Vít v noci viděl? Byl to opravdu divočák?

Když člověk leží uprostřed lesa v hamace a kouká do koruny stromů, nic mu nechybí. Klid. Ticho.

Ráno jsme se sbalili a jelo se domů. Plni dojmů a nápadů na další výlety.

Probuzení v lese

Tento historicky první bezpečný výšlap nás s Vítem přesvědčil, že to má cenu a určitě musí tento krásný počin opakovat. Doufám, že se najdou další odvážlivci. Zejména bezpečáci. Pořád máme dojem, že se komunita bezpečáků nesetkává příliš často. Proto se budeme snažit najít způsoby, jak se potkávat.

Podle všeho to vypadá, že si akci všichni užili.