Krátké postřehy a novinky z oblasti BOZP a požární ochrany od expertů z praxe.
V bezpečnosti práce se snažíme mít co nejméně úrazů. Proto se jeví jako dobrý cíl: NULA pracovních úrazů. Vypadá to dobře. Zdá se, že nám na bezpečnosti práce záleží. Ideální cíl.
Pokud potřebujete vědět, proč je to jeden z nejhorších cílů, jaký si můžete dát, mrkněte na video.
Člověk se někdy nestačí divit, v jakém stavu mohou být pevné žebříky. Nejhorší je, když vylezu nahoru a není tam zábradlí, ale existují i další chyby, které mohou výstup/sestup po žebříku znepříjemnit. Máte pevné žebříky v malíku nebo je to pro Vás okrajová záležitost?
Někdo řve, někdo vysvětluje, někdo zrovna trestá, někdo na to jde psychologicky. Ale třeba by to šlo vyřešit i jinak. Třeba tyto způsoby nepatří do 21. století. Určitě mají své místo, ale neměli bychom je používat pokaždé. Umíme takové situace řešit lépe? Tak aby naše práce měla skutečné výsledky?
Jasně. Chceme. Bezpečnost práce nemá moc dobrou pověst. Nevím, kdo za to může, ale hádám, že jsme to my (současní bezpečáci), kdo to může chtít změnit. Nepomůže, když si přečteme více norem. Nepomůže, když budeme recitovat zákony. To by měl být standard. Budeme muset začít dělat něco jinak.
Školení BOZP trvá hodinu nebo dvě. Špatné návyky vzniknou během prvního týdne poté. A odnaučit se je může trvat i dlouhé měsíce.
Problém není školení. Problém je, co se děje hned po něm. Víte to?
Jako bezpečáci si stále stěžujeme, že SAFETY FIRST je jen heslo, které nikoho nezajímá. Musíme si uvědomit, že v každé společnosti se začnou nastavená pravidla porušovat. Výroba se stále mění. Někdy se i spěchá.
My sice umíme nastavit pravidla, ale neumíme/nechceme je měnit s měnící se situací.
Kultura bezpečnosti se pozná jednoduše. Dobrá kultura umožňuje vedoucím vyslechnout špatné zprávy. Pokud to vedoucím (na všech stupních vedení) prostředí ve firmě neumožňuje, kultura nebude nic moc. Bohužel, pro většinu firem jsou špatné zprávy opravdový problém.
Dneska jsem zjistil, že ženy ve Švýcarsku mají volební právo až od roku 1971. Zbytek civilizovaného světa z zvládl během druhého desetiletí minulého století. Proč tak dlouho čekali?
Bezpečnost by nikdy neměla být prioritou. Měla by být předpokladem.
Stejně jako předtím, než můžete vstát a chodit, musíte dýchat.
Bezpečnost by měla být jako dýchání. Měla by být předpokladem pro chování organizace.
Nejvíce leteckých neštětí se stává 26 hodin poté, co šel pilot naposledy spát. Když si to převedeme na běžné pracoviště, tak to vypadá, že po ranní směně nemusí být přesčas až takový problém (lidé většinou vstávají a jdou do práce), ale po odpolední a noční to až taková hitparáda asi nebude.
Když vám pošťačka přijde na recepci a recepční předává zásilku, uvědomili jste si někdy, že jde o zaměstnance jiného zaměstnavatele, který plní své pracovní úkoly jednom pracovišti s vaším zaměstnancem? Informujete se s Českou poštou o rizicích a určujete koordinujícího zaměstnavatele?
Finští vědci zjistili (1977-1991), že v letech, kdy bylo ve stavebnictví hlášeno méně pracovních úrazů, měli (ve stavebnictví) více smrtelných úrazů.
V letech, kdy bylo hlášeno více úrazů, měli méně smrtelných úrazů.
Korelace vyšla -0,81. To už něco znamená. To není náhoda.
Konečně jste se odhodlali udělat místo obvyklého hledání závad rozhovor se zaměstnancem. To je dobrý krok a moc Vám fandím. A mám pro Vás jednu malou radu:
Nebavte se jen o bezpečnosti práce.
Není nic špatného začít se bavit o práci.
Vlastně by byla chyba se začít bavit hned o bezpečnosti.
Na další kontrole BOZP neříkejte lidem jak se mají chovat a co mají dělat.
(moc dobře vím, že je to přirozené a máme to naučené, ale...)
Raději zkuste pochopit, proč dělají to, co dělají. Zkuste zjistit, proč jim to dává smysl.
Zkoušel jsem vyplnit ohlášení na portále. Jde zaškrtnout jen závažný nebo smrtelný úraz. Jiná volba není. Vypadá to, že pro ohlášení na PČR, pojišťovnu nebo odbory/zástupce bude potřeba zvlášť formulář. Čekal jsem víc. Když formulář nedali do NV, ale dali tam informace, které v ohlášení musí být.
Každý se zapojuje tak moc, jak se cítí být potřebný a chtěný. Až si někdy říkám, jestli mají zaměstnanci pocit, že někdo chce a potřebuje, aby se do bezpečnosti práce zapojili. Jestli ve firmách vůbec nějakou roli v bezpečnosti práce mají. Podle mě žádnou roli nemají a nikdo zatím nechce, aby měli.
Všimli jste si, že OIP už nedostane podepsaný záznam o pracovním úrazu. Podepsaný dostane pojišťovna/policie. Podepsanou kopii dostanou odbory, zaměstnanec, zástupce zaměstnanců pro bezpečnost o ochranu zdraví při práci. Zaměstnavatel si podepsaný originál schová na 10 let.
Když se snažíme zaměstnance motivovat k dodržování pravidel, děláme šílené věci. Řveme, píšeme vytýkací dopisy, bereme prémie, žalujeme nadřízeným. Ti pokrokoví vysvětlují pravidla. Skoro by se mohlo zdát, že to moc nefunguje. Ale to nás přeci nemůže zastavit.
Všiml jsem si jedné věci. Pokud jeden a tentýž auditor audituje jednu firmu dlouhodobě, každým rokem je úroveň jeho práce horší a horší. Po několika letech to skončí vzájemným posezením nad chlebíčky a kávou a povídáním si o všem možném i nemožném. Střídejte auditory jako ponožky! Možná i častěji!